Působil v mnoha zahraničních restauracích a hotelích, na pražském hradě vařil pro prezidenty, krále i papeže. Mistr kuchař Jaroslav Sapík na konci listopadu navštívil farmu Třebešov a hotel Studánka, kde předvedl své kuchařské umění. Jedenasedmdesátiletý šéfkuchař přijal pozvání společnosti MATRIX a se svým kolegou Janem Pýchou, rovněž známým šéfkuchařem, připravil několik specialit ze zvěřiny, kterou Farma Třebešov dodává na trh.
Jak jim to šlo, brzy uvidíte i ve videích, protože přítomen byl také štáb, který recepty natáčel.
Zvěřinu, jak Sapík uvedl, miluje a jí ji celý život. Je to pro něj královské jídlo. „Krásně se zpracovává a takový ten předsudek lidí, že jako zavání, není namístě. Jde o luxusní jídlo,“ nechal se slyšet mistr kuchař. Podle Pýchy je to o tom, že lidé zvěřinu stále moc neznají a jsou k ní rezervovaní. „Když ji ale uděláte zajímavě, tak si to v pohodě dají,“ řekl mladší šéfkuchař, který se jako mladík vyučil právě pod vedením Jaroslava Sapíka. „Věděl jsem to od patnácti, že budu kuchařem,“ usmál se Jan Pýcha.
To Jaroslav Sapík to věděl mnohem dříve. Že se jeho středobodem života stane kuchyně, měl totiž dané asi již do narození. „V naší rodině jsem sedmá generace kuchařů, syn osmá a vnuk devátá. Z manželčiny strany je to dost podobné,“ vysvětloval s tím, že kuchařské řemeslo se u nich dědí stovky let. „Mám ale rád i dřevo, takže v záloze jsem měl, že bych šel na uměleckého truhláře,“ prozradil, čím by se stal, kdyby se nestal kuchařem.
Rozhodl se však pokračovat v rodinné tradici a udělal dobře. „Díky vaření jsem prakticky objel celý svět a dostal se k lidem, k nimž bych se normálně nedostal. Na Hradě jsme vařili pro státní návštěvy, setkával jsem se tam se zajímavými lidmi, ale jinak než jako politik s politiky. Měl jsem možnost se s nimi bavit i trošku soukromě,“ vyprávěl o své minulosti. Nejkrásnější restaurace na světě je podle něj, když se prostře Španělský sál na Pražském hradě. Nicméně se mu líbilo i na Studánce. „Hotel je nádherný a líbí se mi, jak je zastrčený. Žádné velké reklamy a lidé si ho stejně najdou. Tam, kde to dobře funguje, přijedou i doprostřed lesa. A tady to platí,“ tvrdí.
V této souvislosti také ocenil celou společnost MATRIX, že se věnuje hned několika různým odvětvím. „Mám rád firmy, do kterých je zapojená celá rodina,“ sdělil Sapík a poznamenal, že v dnešní době se stále poukazuje spíš na ty, co něco udělali špatně. „To je to, co nám Čechům chybí. Měli bychom se víc chlubit lidmi, kteří dokázali z nuly vybudovat něco až do takového výsledku,“ poukázal na počin majitele firmy Libora Buriana. Jeho syn Libor Burian mladší pak legendu české gastronomie vzal i na malou prohlídku Farmy Třebešov, kde se zpracovává maso. „Jako kuchař mám velkou radost, když vidím, že tady nejsou žádní překupníci a maso jde přímo k zákazníkovi nebo do restaurace, tak by to mělo fungovat. Z lesa přímo na talíř,“ chválil Sapík.
Pod Orlickými horami strávili Jaroslav Sapík a Jan Pýcha, kteří jsou dnes již v kuchařském důchodu, dva dny a společně v hotelové restauraci a vinárně vytvořili šest jídel. Nejen steaky, burgery či špízy, ale také například i paštiku, a to vše podle receptů, které si přečtete na zadní straně obalů masa z Farmy Třebešov. A na jakých pokrmech si nejvíce pochutnávají samotní šéfkuchaři? „Já miluji cokoliv, kde je zakysané či kysané zelí. Zbožňuji zelňačku, segedínský guláš… Ale samozřejmě i maso. Třeba dančí na víně se špeclemi je krásná záležitost,“ prozradil Pýcha. Jeho kolega Sapík si rád dá dobrou svíčkovou nebo guláš. „Jak jsem musel dělat vrcholnou gastronomii, tak o to víc, když jdu do hospody, toužím po obyčejném jídle,“ usmál se. Zarytý obhájce české kuchyně potom na sebe „práskl“ ještě jednu chuťovku, která jej provází životem, a to je rohlík se sádlem posypaný krystalovým cukrem. „Když jsem hrál hokej, jezdil jsem brzy ráno na tréninky. Dobíjelo mi to energii. I dnes mě to občas napadne a dám si to,“ dodal.
